Vyjmout známá slova ze stohu

Známá slova jsou ta, u nichž ti věta sedí, ne ta, jejichž překlad jsi poznal. Ve hromádce vadí, když se objevují každý třetí den a ty už jen přejíždíš prstem, aniž bys něco řekl. Archiv je pro ně to pravé místo. Kartičky zůstávají zachovány. Jen už nepřekážejí. Smazání by bylo jiným gestem, a toho bych litoval, jakmile bych to slovo u pultu zase potřeboval.

Archivuji pomalu. Jedno slovo, které jsem třikrát vyslovil nahlas a správně, v různých dnech. Ne dvacetkrát v jednu neděli, protože chci ten balíček „uklidit“.

Kdy je slovo známé

Ukázková věta zazněla nahlas. Ve skupině nebo sám, ne jen v tvé hlavě. „Znám to“ při přejetí prstem je k tomu určené tlačítko, a lže, když ho stiskneš z netrpělivosti. Pak se karta vrátí příliš pozdě, nebo je považována za známou a chybí, když ji potřebuješ. Raději ještě jednou. Ještě jednou není žádná vada. Je to ten odstup, který má na mysli SRS: jeden den, tři, sedm, třicet, devadesát. Známá slova už mají tuto cestu za sebou.

Pokud si nejsi jistý, nech kartičku ve stohu. Nejistota a archivace je mezera.

Archiv není hřbitov

Můžeš si vzít zpět to, co jsi odložil příliš brzy. Slovo z práce, které najednou zase chybí, se vrátí z archivu do stohu, se stejnou větou. Nezadávej to znovu, pokud to tam ještě je. Kartičky jsou trpělivé. Tvá chuť uklízet však ne. Proto nearchivuj všechno, co se zdá snadné. Co je v pondělí snadné, může být v úterý po telefonu pryč.

Číslo v widgetu klesá, když archivuješ poctivě. Mělo by klesat proto, že kartičky jsou na svém místě, ne proto, že chceš vylepšit počítadlo. Hezké počítadlo s prázdnými ústy je stará lež.

Co zůstává ve stohu

Všechno, co jsi tento týden přepsal. Všechno, u čeho se ti ještě hýbe výslovnost. Všechno, u čeho nedokážeš dokončit větu, aniž by ses podíval na kartičku. Nejedná se o známá slova, i když se překlad zdá být snadný. Aktuální slova k učení na widgetu mohou být právě tato. Tři až sedm. Zbytek sbírky zůstává v aplikaci, neviditelný na obrazovce, viditelný ve hromádce, dokud je na řadě.

Takto najdeš archiv: známá slova. Jak fungují intervaly: SRS.

Jednou týdně, ne každý večer

Prohlédni si pět karet, které už měsíc říkáš bez zaváhání. Přesuň do archivu, až budeš mít větu opravdu v malíku. Pak přestaň. Ne polovinu hromádky jen proto, že widget ukazuje vysoké číslo. Vysoké číslo znamená práci, ne nepořádek. Dnes osm z nich nahlas. Zbytek zítra. Známá slova jsou ta malá hromádka na okraji, ne cíl, vyprázdnit balíček. „Prázdný“ není němčina. „Prázdný“ je uklizený přístroj.

Někdy si vezmu zpět kartu, kterou jsem odložil příliš brzy. To není krok zpět. To je ta věta, která u přepážky chyběla. Zpátky do hromádky, jednou nahlas, pak v normálních intervalech. Neukládej to hned zpátky do archivu jen proto, aby číslo zůstalo malé. Číslo smí růst, když má věta mezery. Smí klesnout, když věta sedí. Obojí je stejné tlačítko, jen v různých dnech. Kartotékové lístky tuto opravu odpouštějí. Vymazané slovo však neodpouštějí, protože ho musíš nejprve vytvořit znovu, často bez původní ukázkové věty. Pět lístků týdně, ne padesát. Zbytek zůstává splatný a bude vysloven. Dnes osm, dost nahlas, abys se slyšel. Ten hezký počítadlo může počkat.

DeutschSprechen ti umožňuje známá slova vynechat, aniž bys o ně přišel. Důkaz poskytneš větou, ne jen tím tlačítkem.