Přejetím po mapě: zopakovat nebo vím

Kartička, kterou jen poznáš, ještě není kartička, kterou dokážeš vyslovit. Přesto je přejetí prstem nejrychlejší způsob, jak hromádku vyčistit. Zopakuj. Nebo: vím. Dvě gesta. Žádné hádání se čtyřmi políčky.

V této aplikaci na učení slovíček zůstává na kartičce příkladová věta. Neodstraňuješ jen holý pár slov a nevěříš, že si ten člen nějak zapamatuješ. Právě ta věta je důvodem, proč je takové tempo vůbec možné. Rychle ano. Prázdně ne.

Co ta dvě gesta opravdu znamenají

„Opakovat“ znamená: dnes si nejsem jistý. Kartička zůstává v oběhu. „Vím“ znamená: umím to říct, ne jen přikývnout. Když stiskneš „Vím“, i když jsi uhodl předložku, lžeš kalendáři. SRS si to zapamatuje. Za pár dní se kartička zdvořile vrátí a ty se budeš zlobit na sebe, ne na aplikaci.

Tlačím „vím“ jen tehdy, když jsem tu větu vyslovil nahlas. Potichu v hlavě to neplatí. Ústa jsou pomalejší než palec. O to jde.

Tempo bez shonu

Dvacet karet za deset minut je v pořádku, pokud každá obsahovala jednu větu. Dvě stě v neděli je už přehnané. V pondělí je hromádka uražená a ty taky. Raději krátké kolo po čtyřech dnech než jeden hrdinský den. Widget na úvodní obrazovce ukazuje počet karet k vyřešení. Nechválí ani nehubuje. Jen číslo.

Známá slova musí z kola pryč

Nejčastější podvod při procvičování slovní zásoby: všechno zůstává ve hromádce, i to, co tam leží už týdny. Pak vidíš pořád ty samé snadné kartičky a máš pocit, že jsi pilný. V DeutschSprechen vypadávají slova, která označíš jako známá, z aktivního kola. Putují do archivu, pokud je opravdu umíš. Mezery zůstávají.

Zpočátku to vypadá, jako bys o něco přišel. Balíček se zmenšuje a stává se náročnějším. Dobře. Pracuješ na tom, co ti nejde, ne na tom, co už si můžeš přečíst na ledničce.

Věta zůstává viditelná

Při listování chce oko vidět jen to jedno slovo. Mezi pohledy dolů. Předložka, sloveso, koncovka. Pokud má věta „trotzdem“ na nesprávném místě a to je tvůj problém, napiš si poznámku přímo na tuto kartu. Ne do druhého sešitu, který nikdy neotevřeš. Poznámka putuje spolu s kartou.

K dispozici je přes pět tisíc vzorových vět seřazených podle úrovně. Nemusíš se jimi všechny zabývat tento týden. Musíš se zabývat těmi, které patří k tvé úrovni a které chceš tento týden říct.

Po přejití prstem ta jedna věta

Kartička není rozhovor. Po osmi kartičkách si jednu vezmi do KI nebo do jazykové skupiny. Stejnou formulaci, ne odvážnější. Kdo jen přejíždí prstem, má uklizený stoh a mlčenlivá ústa. Kdo přejíždí prstem a jednu větu vysloví nahlas, má obojí.

Rytmus je známý: jeden den, tři, sedm, třicet, devadesát. Čísla si nemusíš pamatovat nazpaměť. Musíš přestat přidávat nové kartičky, když těch splatných je více než dvacet. Nejdřív dohnat resty, pak teprve nové. Tak zůstane procvičování slovní zásoby jednorázovou záležitostí a ne se stane záležitostí na delší dobu.

Více o intervalech najdeš v SRS. Cesta v aplikaci: Cvičení.

Pokud nesnášíš ten přístup

Pak je limit nastaven příliš vysoko. Deset poctivých karet. Ne ambice někoho na internetu. Aplikace nastavuje denní cíl nízko. Využij toho. Plný limit, kterého nikdy nedosáhneš, je jen červená značka. Malý limit, který splníš, je středa, která se skutečně odehrála.

Co vynechávám

Žádná hudba nad kartičkami, když chci slyšet koncovku. Automatické přehrávání je jiný režim, pro ruce jinde. Při přejíždění je palec rychlý a ucho by mělo držet krok. Stačí jeden hlas, ten z kartičky.

DeutschSprechen je k tomu stvořeno: kartičky s němčinou, viditelná věta, známé slovo pryč, slovo k naučení zpět. Zbytek je disciplína, a ta je tak malá, že se vejde do jedné jízdy vlakem.