Vlastní slova: věta, kterou potřebuješ

Vlastní slovíčka nejsou žádnou druhou knihovnou vedle aplikace. Jsou mezerou, kterou hotový seznam nezná. Nástrojem pro tvou práci. Úřední formulací. Názvem léku, který musíš hláskovat. Přidávat slova se vyplatí jen s příkladovou větou. Bez věty je to jen lístek, který ve čtvrtek už nedokážeš vyslovit.

Slovo si beru z okamžiku, kdy mi chybělo. Ne ze seznamu „tisíce nejdůležitějších“. Tisíce nejdůležitějších mě u baru zachránily jen málokdy. Ale ta jedna chybějící věta ano.

Kdy přidávat

Hned poté. Ve vlaku, těsně předtím, než to odložíš na „později“. „Později“ není časový interval. Slovo, význam v jazyce, který potřebuješ na kartičkách, krátká věta, kterou jsi vyslovil nahlas nebo kterou právě vyslovíš. Jestli je věta příliš dlouhá, zkrať ji. Stačí „Potřebuju…“. Příběh kolem toho na kartičku nepatří.

V aplikaci je už přes pět tisíc příkladových vět. Nejprve se podívej, jestli tam ta tvoje už je. Pokud ano, procvičuj ji. Vlastní slovíčka jsou pro to, co chybí, ne pro kopírování.

Co na kartičku nepatří

Celé dialogy. Tři překlady. Gramatické pravidlo v závorkách. Kartička se pak stane dokumentem a ty ji smeteš, protože vypadá namáhavě. Jedno slovo, jedna věta. Pravidlo si procvičíš tím, že věta je správná, ne tím, že si ji opíšeš.

Zůstává přetažení: ještě jednou nebo už to znám. „Umím to“ platí jen tehdy, když jsi tu větu měl před sebou, ne když jsi poznal překlad. SRS kartu vybere po jednom, třech, sedmi, třiceti, devadesáti dnech. Vlastní karta, kterou nikdy nevyslovíš nahlas, jen zaneřádí hromádku.

Ze života, ne z kapitoly

Péče, kuchyně, vlak, škola. Vezmi slovo, které jsi tento týden použil dvakrát a jednou přepsal. Přepisování je signál. Vzorová věta je náprava. Pět takových karet za týden je lepší než padesát z cizího seznamu, který ti nic neříká.

Umělá inteligence může větu sestavit předem. Svitek, pět změn, podržet a pustit. Pak to jedno slovo na kartičku, s větou ze svitku, ne s hezčí. Ve jazykové skupině řekneš to samé. Vlastní slovíčka, která existují jen v aplikaci, zůstávají koníčkem.

Takto je přidáš: Přidat slovo. Jak se hromádka vrací: SRS.

Jeden limit denně

Tři nové vlastní kartičky, ne třicet. Přednost má balíček s kartičkami k opakování. Pokud widget ukazuje více než dvacet kartiček k opakování, dnes žádné nové nepřidávej. Přidávání slov se pak odloží na zítra, a to je disciplína, ne lenost. Včerejší příkladová věta má větší hodnotu než deset nových karet.

Jedno slovo z tohoto týdne

Napiš to tak, jak bys to vyslovil, ne jako ve slovníku. „Směna začíná v šest.“ Ne „Směna, která: pracovní doba“. Nahlas před mikrofonem, jednou, než bude kartička hotová. Pokud se ti zvuk zvrtne, nejdřív oprav výslovnost, pak kartičku. Vlastní slovíčka s pokřivenou větou se naučíš pokřiveně. Za tři dny se karta vrátí. Vyslov ji, než si z práce vybereš další mezeru. Dvě mezery týdně stačí. Hotové vzorové věty v aplikaci pokryjí zbytek, pokud je vyslovíš nahlas, místo abys je jen přejížděl prstem. Ještě jednou znamená říct to ještě jednou. Vím, že to znamená, že ta věta už byla venku. Tři nové kartičky, pak hromádka k opakování. Ne naopak. Widget ráno ukazuje jen počet karet k opakování, ne kolik jsi jich včera vymyslel.

DeutschSprechen ti podá slovo, které ti chybělo. Ty dodáš větu. Stručně. Nahlas. Pak kartu, a za tři dny ještě jednou, než si vybereš další mezeru.