Úvod: tři věty, které opravdu řekneš
představit se v němčině
Při představování se v němčině málokdy narazíš na problém s jménem. Problémem je třetí věta, o kterou nikdo nestál, a kterou přesto přidáš. Pozdrav v němčině je krátký. Jméno. Odkud jsi, nebo co tu děláš. Jedna otázka na oplátku. Mluvení na úrovni A1 začíná přesně tam, ne nějakým esejem o tvých koníčcích.
Koníčky vynechám, dokud nebudeš mít jméno v malíku. Zní to přísně. Je to jen pořadí, které ti zabrání uvíznout v vedlejší větě, než stihneš říct „jmenuji se“.
Tři věty
„Jmenuji se ….“ „Pocházím z ….“ „A ty?“ Víc už je řeč. Pokud má jméno písmeno, kterého se bojíš, nacvič si ho předem: abeceda, mikrofon, tři opakování. Ne poprvé ve skupině. Skupina dostane jméno, které už bylo řečeno.
Děti to nacvičují pouze s jednou dospělou osobou v místnosti. Aplikace to nekontroluje.
Tón, ne text
Výslovnost jde napřed. Ty následuješ. Ne současně. „Jmenuji se“ je intonace, ne test slovní zásoby. Pokud se to zvrtne, zkrať to: jen jméno. Pak větu zopakuj. Omluva mezi tím je nácvik omluvy. Vynech ji.
Pět střídání v roli „nové sousedky“ nebo „prvního dne“, zadrž, promluv, pusť. Stejný materiál. Ne odvážnější životopis, protože stroj je trpělivý. Je trpělivý. Od dvanácté věty se přesto nezlepšíš.
Do místnosti, malá
Jazyková skupina, bez kamery, pokud ti obraz vadí. Jednou se představ. Pak poslouchej. Polož otázku, které rozumíš. Pokud přijde odpověď příliš rychle: „Pomaleji, prosím.“ To je také mluvení na úrovni A1 a je to užitečnější než koníček, který nedokážeš vyslovit.
Potom karta. Příkladová věta je ta, kterou jsi řekl, ne vzor z seznamu. SRS ji načte za tři dny. Pak ji řekneš znovu, i když ji „umíš“. Umění v hlavě při telefonování nestačí.
Kılavuz: Seznámení. Pokud tě první věta děsí: A1, začni v malém.
Jeden týden
V pondělí jméno nahlas, samostatně. V úterý původ, jedna věta. Ve středu role, pět střídání. Ve čtvrtek jazyková skupina, ty samé dvě věty. V pátek mapa nebo přestávka. Představování se v němčině netrvá déle. Stává se spolehlivějším. Pozdrav v němčině, který je pokaždé jiný, zůstává nejistý. Stejný pozdrav, tři dny po sobě, se stane tvým.
Pokud má jméno obtížnou hlásku
Pak v pondělí procvičuješ tu hlásku, ne celou biografii. Tři opakování před mikrofonem, nejprve hlas aplikace, pak ty. V úterý je ta hláska obsažena ve větě „Jmenuji se …“. Ve čtvrtek ho řekneš ve jazykové skupině, bez úvodu, bez koníčku, bez města, ve kterém bys rád žil. Mluvit na úrovni A1 v tomto bodě znamená přesně to. Kdo přidá víc, ztratí jméno v vedlejší větě, kterou nikdo nemusí rozumět.
Karta nese větu, ne slovo „pozdrav“. SRS tě k tomu vrátí, i když si myslíš, že ses už představil. U telefonu nezáleží na tom, co si myslíš. Záleží na tom, co řekneš. Pokud se zasekneš, zkrať to: jen jméno, pauza, pak otázka „A ty?“. Druhá osoba mluví. Ty posloucháš. I to je cvičení. Widget ti připomene, kdy je další termín, ne každé ráno s výčitkami svědomí. Pokud zvládneš jen jméno, večer se povedl. O původu se můžeš zmínit zítra. Stejné pořadí, ne nová kapitola, protože ta stará se zdá malá. Malost je zde to podstatné. Karta zůstává v balíčku, i když si myslíš, že ses už představil. Za tři dny řekneš jméno ještě jednou, nahlas, než k němu přidáš něco nového.
DeutschSprechen ti dá hlas a prostor. Ty tři věty si vybereš ze života, ne z nějaké kapitoly. Jméno. Fakt. Otázka. A pak konec.