Číslo na obrazovce je číslo, ne nota

Počet opakování, které máš splnit, se na úvodní obrazovce jeví jako známka, když to tak čteš. Dvanáct znamená dvanáct karet. Ne „jsi špatný“. Widget v DeutschSprechen zobrazuje toto číslo a několik aktuálních slovíček k učení. Tři až sedm. Kartičky si vytváříš v aplikaci. To políčko ti jen připomíná.

Chvíli jsem se tomu číslu vyhýbal, když bylo vysoké. Pak se ještě zvýšilo. Od té doby si ho ráno přečtu a večer jich udělám osm. Ne všechny. Osm.

Co s tím číslem dělat

Nad dvacet: žádná nová slovíčka. Osm těch, co je třeba zopakovat, ještě jednou, nebo už to znám, vážně. Pod pět: dvě nové věty, nahlas, s příkladovou větou z daného dne. Mezi tím: jen ten stoh. Plánem jsou opakování těch, co máš na programu. Ne je to kvóta deseti nových. SRS – jeden den, tři, sedm, třicet, devadesát – ti sama o sobě vyplní večer, pokud u toho vydržíš.

Číslo klesá, když cvičíš nebo když archivuješ známá slova, která máš opravdu v hlavě. Nemělo by klesat proto, že mažeš kartičky, abys uklidnil políčko. Klidné políčko s prázdnými ústy je drahá varianta.

Když číslo lže

Zmrazení po několika dnech, i když ses učil: zkontroluj úsporu baterie, smaž widget, ulož v nastaveních aplikace, resetuj. Prázdné: nastavil jsi rámec, než aplikace věděla, co do něj má dát. Přihlášení jednou otevřít, uložit, znovu zavěsit. Android a iPhone se liší gestem, ne tímto pořadím. Slova jsou uložena lokálně. Číslo pochází odtud, ne z cloudu, na který čekáš.

Ráno číst, večer dělat

Nešvihni prstem v rámečku. Tam to nejde, a to je dobře. Letmý pohled v tramvaji. Večer kartičky, dvě nahlas. Jedno slovo z obrazovky ve větě. Opakování, na která se jen podíváš, zůstávají nevyřízená. Číslo je dveře. Kartička je místnost.

Aktuální slovíčka k učení na widgetu měň. Co už máš v hlavě, tam už být nemusí. Číslo může být přesto vysoké, protože jiné věci se ještě potácejí. Obojí může platit zároveň.

Takto to nastavíš: Widget. Co znamená ta hrstka: slovíčka.

Žádná známka na zrcadle

Počet opakování, které je třeba udělat, je jen číslo. Kartičky jsou práce. Nezapisuji si to číslo a nesrovnávám ho s včerejškem jako test charakteru. Včera dvacet, dnes čtrnáct, protože jsem udělal osm: v pořádku. Včera čtyři, dnes čtyři, protože jsem neotevřel: také jen číslo. Zítra osm. Nebo jedna věta, pokud je večer krátký. Jedna kartička nahlas sníží číslo o jednu, když ji poctivě odškrtneš. To stačí v špatný den. Ne nula. Nula není cíl. Malé číslo je výsledkem vět, ne důkazem, že jsi hotový. Žádné ze slov „hotový“ neznamená navždy. Za devadesát dní se některé věci vrátí. Widget pak zase ukáže číslo. Přečti si ho. Udělej osm. Jdi. Pokud je vyšší než dvacet, žádné nové hrdinské činy. Osm starých. Dvě nahlas. Zbytek bude mít zítra ještě stejnou trpělivost. Číslo se nerozčílí. Čeká na obrazovce, dokud ho nebudeš číst jako počet a ne jako rozsudek. Dvanáct karet. Osm dnes. Zbytek zítra. Žádné nové, dokud číslo přesahuje dvacet. Dvě věty nahlas, zbytek poctivě smazán. Widget zůstává číslem. Známku k němu nepíšeš. Kartičky odpustí zbytek. Neodpustí ti, že je mažeš jen proto, aby políčko vypadalo menší. Zítra se znovu podíváš. Pak osm. Pak zavřeš. Číslo je jen číslo. Nic víc. Osm karet stačí.

DeutschSprechen ukazuje opakování, která je třeba udělat. Tu známku jsi si dlužil tím, že jsi ji neudělil. Osm karet. Pak zavřeš.